Foto reportáž z táborů pro teenagery

V minulém roce jsem byl hlavním vedoucím na čtyřech táborech pro teenagery. V této reportáži se chci zaměřit na mé nejsilnější okamžiky za celé léto napříč všemi těmito tábory.

První turnus hned na začátku léta byl pro mě “startovací” pro celou sezónu. Táborníků-teenagerů bylo jen kolem 30 (oproti 90-120 na dalších turnusech)

Zcela upřímně, před začátkem tábora jsem uvažoval, že post hlavního vedoucího přenechám někomu jinému a budu se věnovat přípravě dalších táborů a druhé táborové základny. Už druhý den tábora jsem byl rád, že jsem to neudělal. Tábor mi připomněl, jak je skvělé být hlavním vedoucím na menším táboře. Je to prostě top!

Menší počet účastníků nám dal příležitost se navzájem poznat, a velmi brzy se vytvořila jedna skupina kamarádů. Jediný rozdíl mezi vedoucími a účastníky spočíval v míře zodpovědnosti. Vzájemně jsme se bavili o svých potřebách a přáních, trávili jsme společně volný čas i v době osobního volna a dokázali jsme se vzájemně respektovat a vycházet si ve všem vstříc. Nebylo potřeba mít žádná zvlášť daná skupinová pravidla, abychom se na táboře cítili všichni dobře.

Na tomto táboře bylo specifické, že každý večer si účastník mohl individuálně vybrat jeden ze dvou nabízených programů. Kamarád Honza, supervizor tábora, dovezl novou karetní hru s názvem Mind. Jejím cílem je poskládat za sebou karty s čísly od 1 do 100. Háček je v tom, že během hry není povoleno mluvit ani si jinýmzpůsobem vzájemně naznačovat, jakou kartu má hráč na ruce. Je nezbytné se na sebe vzájemně napojit a vnímat se s celou skupinou. I přesto, že v popisu hry stojí, že hra je spíše pro 4 hráče, nám se to podařilo v 17.

Grupa Mind.

Vzhledem k tomu, že byl začátek léta a bylo teplo a sluníčko, tak přišly na řadu hry s vodou.

Ouuu :-)

Ze hry, jejíž náplní je předávání kýblu s vodou nad hlavami hráčů se dá udělat ještě větší zábava, když po předání můžete obsahem kýblu polít druhou skupinu.

Rychlejší vyhrává :-)

Protože jsme měli jen 3 oddíly, tak jsme všechny hry měli rychle odehrané. Díky tomu jsme stihli zahrát 3 - 4 celotáborové hry během jednoho odpoledne. Skvělou hrou tábora byli "Tomovi navigátoři". (Často jsme pojmenovávali hry po vedoucích, kteří hru vymysleli nebo ji k nám “přinesli z venčí” a neznali jsme její oficiální název.)

Jedna z mnoha her každý den.

Já osobně mám úzce spojené slovo “tábor” s táborákem. A ten neodmyslitelně patří ke každému táboru. Ať je to oheň na opékání špekáčků, táborák s kytarou nebo třeba rituální oheň. Osobně mám nejraději neorganizovaný táborák, kdy se parta posadí okolo ohně, který je spojuje. Kdo chce, opéká špekáček, spontánně se vytáhne kytara a zpívá se. Všichni mají prostor pro sebe a připojí se ke společné aktivitě libovolně. Kdo chce, jen kouká do ohně a přemýšlí si nad svým. Běžně na táborech tuto atmosféru nenacházím, takže k táboráku moc nechodím. Na tomto táboře jsem přišel a nelitoval jsem.

Soukromý táborák.

Počasí bylo příznivé, tak jsme vyrazili i na pořádnou koupačku. Přestože mi studená voda není příjemná, tak tady jsem koupačcce neodolal.

Top strop koupačka.

Po skončení tohoto malého tábora jsem vedl tábor pro nejmenší děti, kterého se zúčastnil poprvé i můj syn. Po týdnu osobního volna jsem pak postupně vedl 3 turnusy táborů pro teenagery, které byly naplněné až po strop.

Poslední roky začínám první den aktivitou Blind Talk. Hra je zaměřená na předsudky. Účastníci během ní poznají spoustu nových “tváří” - poté, co si sundají šátek :-) Aby se udržel tok povídání, dáváme dvojícím, které se po pár minutách střídají, různá témata k hovoru například “nejlepší zážitek minulého léta” nebo třeba “co očekáváš od tohoto tábora”, protože v rámci oddílové činnosti lze následně přirozeně zpracovat právě téma očekávání a přizpůsobit program tábora.

"Co si přeješ k Vánocům"

Honzu účastníci znají především z naplněných sezení, jejichž náplní bývá povídání o rozličných tématech, jako je například rizikové sexuální chování, závislost nebo netolismus (závilost na moderních technologiích). A nebo také z jeho speciálního několikahodinového Městečka Palermo. Honzo, slibuju, příště už přijdu! :-) A kromě přímé i nepřímé práce s dětmi, ve svém zbývajícím volném čase nám, i se svou skvělou ženou, pomáhá v přípravách toho, na co jsme třeba zapomněli.

Honza, Andrejka a Pavel.

Naše verze vybíjené alá baseball. Moje druhá nejoblíbenější hra! Málokdo mě dokázal vyoutovat :-)

Někteří teenageři jsou přece jenom už velcí kluci.

Největší highlight táborového léta pro mě byl bushcraft (tak jako každý rok předtím). Na táboře nejdeme do extrémních podmínek. Cílem je poznání, že cesta mimo turistickou trasu může být úžasná. My s Honzou jsme našli několik krásných míst a míst se spoustou borůvek :-)

Krátká přestávka.

Tentokrát jsem vzal všech 120 teenagerů rozdělených do několika skupin.

Krásný výhled a o to "horší" cesta :-)

Kdo chtěl, mohl se vrátit přespat do tábora. Ostatní přespali a vraceli se do táborové základny až ráno. A pak tu byla skupina těch nejvíc “zvědavých”, kteří se vydali na Králický Sněžník za východem slunce. Bohužel, kvůli komplikacím jsme z bezpečnostních důvodů přenocovali v “pouze” 1 000 m. n. m. a na vrchol jsme vyrazili až ráno po východu slunce.

Ze 120 nás moc nedošlo :-)

Další nezapomenutelný moment pro mě byl, když jsme se při sestupu zastavili u pramene Moravy a navzájem si dávali ochutnat přesnídávky, shakery a jiné dobroty z dávek vojenských jídel MRE, které jsme měli s sebou na svačinu.

MRE ke svačině.

Po návratu, sprše, prospání se a relaxu nás čekala venkovní diskotéka na hřišti.

Venkovní stage.

Konec dalšího turnusu pro mě znamenal zase krátký odpočinek před mým posledním táborem pro teenagery. Tento turnus mám oblíbený především proto, že na táboře jsem nebyl pouze jako hlavní vedoucí, ale zároveň i jako oddílový vedoucí. A co víc. Všechny hry jsme hráli společně s teenagery. Pravdou je, že na zranění vedoucích vedeme nad účastníky, ale stojí to za to :-) Třeba v roce 2021 jsem si zlomil prsty při mé nejoblíbenější hře.

Letos mě můžete vidět bez viditelných zranění :-)

Někteří si hru zamilovali a někteří nenáviděli. Já byl rád, že si odpočinu a nemusím chvilku nic organizovat :-)

Klidné dopoledne a nesportovní program.

Vzpomínáte si, jak jsem psal, že hry pojmenováváme po vedoucích? Tady je třeba Pegingo, které jsme během léta dotahli do dokonalosti. V jaké jiné hře hrajete s ringem a 2 volejbaláky dohromady? To, se vší úctou, nevymyslí ani J. K. Rowlingová.

Vyladěné Pegingo.

No a k té Pegi. Když jí bylo 6 nebo 7, tak se mnou jela na můj první tábor, který jsem organizoval sám na sebe. Jezdila pak každý rok, vynechala jen jednou. A teď… Je z ní “velká” a hlavně skvělá vedoucí, která je opravdová “vedoucí kamarádka”. “Velká”, přestože měří asi 160 cm a noví účastníci táborů si často myslí, že patří mezi ně :-)

Tak schválně jestli uhodnete, která to je :-)

K tomu, aby to byl super konec léta, vděčím svému ladies týmu (i těm, které nejsou na fotce). Díky všem, které byly u mě v oddíle za to, že jste zvládaly mé dvě role na táboře a taktéž za vaši samostatnost.

Hnědý oddíl se mnou.

Budu upřímnej. Během toho, co jsem zpracovával tuto reportáž, jsem byl dost naměkko. Bylo to skvělé léto! Super lidi! Moooc zážitků! Rád uvidím všechny znovu!

Kafé ke snídani od mé sestřičky, která nám skvěle vařila.